Cesty k řešení: co nabízí systemická terapie

Systemická terapie, jak ji rozvíjeli autoři druhé poloviny 20. století, vychází z přesvědčení, že lidé nejsou definováni svými problémy, ale možnostmi a zdroji, které v sobě mají. Terapeut se s klientem nezaměřuje na hledání chyb, viníků nebo dávných příčin, ale na to, co už klientovi v jeho životě pomáhá, byť třeba jen v malé míře. Společně pak zkoumají, jak tyto drobné záblesky fungujícího rozvíjet, až z nich vzniknou nové způsoby, jak žít spokojeněji.

V systemické terapii proto nejde o dlouhé analyzování minulosti, ale o rozhovor, který otevírá prostor pro nové pohledy a možnosti. Terapeut se ptá spíše na výjimky – kdy potíže nebyly tak silné, kdy se podařilo něco zvládnout, kdy se objevila naděje. Těmito otázkami pomáhá klientovi všimnout si zdrojů, které už má, a představit si, jak by mohl jeho život vypadat, kdyby si byl svých zdrojů vědom, více je využíval a rozšiřoval.

Velkou předností tohoto přístupu je vztah mezi klientem a terapeutem. Terapeut není odborník, který radí a vykládá, co je správně. Je spíš partnerem v rozhovoru, který věří, že klient nejlépe zná svůj vlastní život a že právě v něm se skrývají klíče k řešení. To přináší klientovi velkou míru autonomie – necítí se jako někdo, kdo je pozorován a opravován, ale jako aktivní tvůrce změny.

Systemický terapeut je obvykle zvídavý, respektující a trpělivý. Nesnaží se mít navrch, ale se zvědavostí klade otázky, které otevírají prostor pro přemýšlení a změnu. Dokáže ocenit i malé kroky kupředu a vytváří atmosféru, ve které se klient cítí bezpečně a přijímaně. Důvěra, respekt a spolupráce jsou pro něj důležitější než odborné termíny nebo složité teorie.

Oproti analytickému přístupu, který se často zaměřuje na hledání hlubokých příčin v minulosti, systemická terapie klade důraz na přítomnost a budoucnost. Nezpochybňuje význam minulých zkušeností, ale vidí větší smysl v tom, co se dá udělat dnes a zítra, aby se člověk cítil lépe. Tento posun od problémů k řešením přináší naději a energii, která sama o sobě často otevírá cestu k posunu.

Z pojetí systemické terapie zaměřené na řešení přirozeně vyplývá možnost kombinovat ji s narativním přístupem. Oba směry sdílejí přesvědčení, že problémy nejsou uvnitř člověka, ale spíše v příbězích, které o sobě a svém životě vypráví. Zatímco terapie zaměřená na řešení se koncentruje na hledání výjimek a rozvíjení toho, co už funguje, narativní přístup pomáhá člověku uvolnit se z omezujících příběhů a tvořit nové, které mu přinášejí více svobody a možností. V kombinaci tak vzniká otevřený a tvořivý prostor, ve kterém klient může objevovat řešení i nové způsoby, jak se dívat na sebe a svůj život.

Systemická terapie tak působí svěže, prakticky a lidsky. Není o složité teorii, ale o rozhovoru, který v sobě nese schopnost měnit životy. Vytváří prostor, kde klient objevuje své vlastní odpovědi – a právě proto bývá cesta ke změně rychlejší a udržitelnější.